HIV/AIDS - Vysvětlení pojmů

01.09.2012 08:26

 

 

Zde předkládáme základní informace o HIV a AIDS. Samozřejmě těch informací je spoustu a proto se snažíme zde podat základní informace. V případě potřeby více informací, či rady kontaktujte nás na e-mailu: spa@bojprotiaids.cz .

 

„VIRUS HIV – tedy vir“

HIV je poměrně složité se nakazit. Nelze ho přenést dotykem, nelze ho ani vdechnout; přenos HIV je mnohem intimnější. Ve skutečnosti se HIV nejčastěji přenáší sexuálním stykem.
Přestože se HIV reprodukuje velmi rychle, trvá velmi dlouho (ve většině případech mnoho let), než způsobí nějaké poškození infikované osobě. HIV se proto někdy nazývá lentivir nebo pomalý vir.
HIV je odlišný od většiny ostatních virů v tom, že se specializuje na napadání těch buněk, které jsou určeny k obraně proti němu. Kvůli této skutečnosti je HIV tolik nebezpečný vir – napadá imunitní systém organismu.

Stejně jako ostatní viry nemůže ani HIV přežívat samostatně. Může žít pouze uvnitř nějaké buňky. HIV má jednu nebezpečnou zvláštnost, přednostně totiž napadá buňky CD4, dirigenty imunitní obrany. 
Tento systém pak postupně ochromí, a to ještě dříve, než se stačí zformovat k obraně.

O tom, že se virus HIV na člověka přenesl ze šimpanze, jsou vědci přesvědčeni už dlouho. Badatelé z birminghamské univerzity navíc zjistili, kde a kdy k tomu došlo. Místem zrodu onemocnění, kterým v současnosti trpí kolem 40 milionů lidí, má být Kamerun počátku 20. století.

Virus HIV není odolný. Mimo organismus přežívá velmi špatně a pouze krátkodobě. Tento virus je velmi citlivý zvláště na teplo, přičemž teplotu 60 °C nepřežije. Aby virus mohl organismus infikovat, musí do něj proniknout a přijít do styku s krví vnímavého jedince.

Virus se vyskytuje hlavně v krvispermatupreejakulátu a vaginálních sekretech infikovaných osob. Tyto tekutiny jsou hlavním prostředníkem přenosu viru.
Virus byl v nepatrném množství zjištěn i v dalších tělních tekutinách (ve slinách, slzách, potu apod.). V nich se však zpravidla vyskytuje pouze v podprahovém množství, které k vyvolání infekce nestačí. I když by tyto tekutiny "teoreticky" mohly být zdrojem infekce, a to v případě, že by se dostaly do styku s krví daného jedince, zdá se, že v praxi se na šíření viru nepodílejí.
Při píchnutí nebo poranění předměty kontaminovanými krví (jako např. jehlami) může k přenosu viru rovněž dojít.

V praxi dochází ke čtyřem způsobům přenosu:

   - POHLAVNÍM STYKEM *
   - PŘI PŮJČOVÁNÍ INJEKČNÍCH STŘÍKAČEK NEBO JEHEL A DALŠÍCH PŘEDMĚTŮ ¤
   - PŘI KREVNÍ TRANSFÚZI A INJEKČNÍM PODÁVÁNÍ KREVNÍCH DERIVÁTŮ §
   - Z INFIKOVANÉ MATKY NA PLOD

* ... heterosexuálním, homosexuálním, vaginálním i análním
¤ ... např. holící břitvy, nesterilní tetovací nástroje apod.
§ ... v současnosti u nás k tomuto způsobu přenosu prakticky nedochá

Sexuální přenos HIV infekce (hlavní způsob přenosu)

K přenosu viru HIV může dojít při sexuálním styku vaginálním nebo análním, ať už hetero- nebo homosexuálním. Přirozená zranitelnost sliznic pohlavního ústrojí má za následek, že jsou častým sídlem mikroskopických lézí a zánětů. Snáze se lze infikovat prostřednictvím mikroskopických lézí a drobných poranění sliznice, k jejichž vzniku dochází v průběhu sexuálního aktu. Umožní se tak styk viru přítomného ve spermatu nebo vaginálním sekretu s krví nebo lymfocyty příjemce. Všechny sexuální praktiky, které přispívají k porušení sliznice, zvyšují riziko přenosu. K přenosu však může dojít, i když jsou sliznice neporušené.

Všechny pohlavní nákazy a zejména pak infekce s vředovitými projevy (herpes, ulcerace na genitálu, gonokokové infekce, syfilis, chlamydie, mykoplazmata) velmi zvyšují riziko přenosu HIV infekce mezi sexuálními partnery. Léze v oblasti předkožky (balanitida) usnadňují přenos infekce u mužů.

Anální styk, při kterém vlastně nejčastěji dochází k poranění, je spojen s nejvyšším rizikem infekce – rektální sliznice je zranitelnější než sliznice vaginální. Nezáleží přitom, jestli je anální sex provozován homosexuály nebo heterosexuály.

Riziko infekce pochopitelně stoupá s počtem pohlavních styků, ale infikovat se lze i jediným stykem, tedy i prvním. Velmi vysoké riziko z hlediska přenosu HIV infekce představuje také vaginální styk. Existují údaje, které ukazují, že riziko přenosu z muže na ženu je vyšší než ve směru žena-muž. U ženy se vzhledem ke krvácení za nejinfekčnější období pokládá menstruace.

Orálně-genitální styk (mezi ústy a pohlavním orgánem, tedy felace* a cunnilinctus*) může teoreticky také vést k přenosu HIV, a to v případě poranění v ústech nebo na pohlavním orgánu. V praxi je však tento způsob přenosu HIV poměrně vzácný.

* ... felace = dráždění mužského pohlavního orgánu – penisu ústy
* ... cunnilinctus = dráždění ženského pohlavního orgánu ústy

Při líbání (tedy ani při hlubokém líbání) k přenosu HIV infekce za normálních okolností nedokází (nikdo se asi nebude líbat s člověkem se zakrvácenými ústy). Rovněž se HIV nedá přenést vzájemnou masturbací partnerů.

Ani dalšími sexuálními praktikami, jako je rimming (lízání análního otvoru), pissing (sex. praktika, při které se používá moč) a scat (sex. praktika, při které se používají výkaly), by za normálních okolností k přenosu HIV nemělo dojít. Normální okolnosti zde opět znamenají, že moč nebo stolice neobsahují krev. Fisting by se měl provozovat s použitím latexových rukavic.

Při SM sexu (zejm. mohlo-li by dojít ke kontaktu s krví) je nutné dbát určitých pravidel – např. používat latexové rukavice apod.

Přenos krví
K přenosu HIV infekce při transfúzi nebo podávání krevních derivátů dochází dnes skutečně výjimečně, protože od června 1987 v ČR podléhají všechny vzorky krve povinné kontrole. K transfúzím se používá pouze séronegativních vzorků. Jisté nepatrné riziko 
(1:200 000) však nelze zcela vyloučit, protože čerstvě infikovaný dárce může při vyšetření vyjít jako negativní. Všichni, kdo vědí, že byli v nedávné době vystaveni riziku infekce, by měli upustit od dárcovství krve nebo orgánů.

Další nezbytná opatření: transfúzi provádět pouze v případě, že je to naprosto nezbytné, a plazmu se pokusit nahradit jinými produkty, např. albuminem, který lze zbavit viru HIV inaktivací pomocí tepla nebo detergentů.
Hemofilici (pacienti s poruchou krevní srážlivosti, kterým hrozí vykrvácení) často dostávají injekční cestou krevní deriváty, které v jejich organismu chybí. Dříve mohly být tyto deriváty kontaminované a přenášet virus. Dnes by však díky systematickému kontrolování dárců krve a zavedením nových metod (zvláště ohřevu), které umožňují odstranění viru HIV při přípravě preparátů, měl tento způsob přenosu vymizet.

Virus lze přenést při společném sdílení kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel. K tomu dochází u injekčních uživatelů drog, kteří používají stejnou jehlu nebo injekční stříkačku. Máme na mysli nejen narkomany, ale třeba také atlety, kteří si píchají steroidy.Dále může být kontaminovaná také lžíce a další předměty, kterých se používá při přípravě drogy.

Dosud nebyl popsán případ přenosu HIV infekce akupunkturními a tetovacímijehlami nebo při piercingu. Existuje však teoretické riziko, že by k němu mohlo dojít.

Nástroje sloužící k probodnutí (akupunkturní a tetovací jehly, jehla na propichování uší, piercing) je nutno před každým použitím dezinfikovat jako ostatně všechny lékařské nástroje.
Nástroje určené k péči o tělo (holičské nůžky, pinzety apod.) je nutno před každým použitím dezinfikovat dezinfekčním roztokem nebo teplem.

Přenos z matky na dítě
K takovému přenosu může dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. U HIV pozitivní matky existuje 20 až 30% riziko, že se její dítě infikuje (8% při léčebné terapii). Proto je těhotenství u těchto žen pro jejich dítě rizikem.

Po porodu je potenciálním zdrojem HIV kojení. Proto se dnes ve vyspělých zemích doporučuje, aby HIV pozitivní ženy nekojily. V rozvojových zemích, kde je při umělé výživě dítěte riziko střevní infekce vyšší než riziko přenosu HIV mateřským mlékem, však SZO kojení doporučuje.

Jak se HIV infekce nepřenáší
Těmito způsoby se v rámci běžného společenského styku HIV nepřenáší:
   - stiskem ruky, přátelským polibkem na tvář nebo na ústa
   - nápojem v restauraci
   - na záchodě, v koupelně a ve sprchách
   - u pítka
   - penězi
   - telefonováním společným přístrojem (telefonní budky apod.)
   - v kině, v bazénu, v tělocvičně, v posilovně a na pracovišti
   - při přijímání návstěv a při otvírání dveří
   - při návštěvách v nemocnici a při návštěvě u lékaře
   - společným používáním příborů
   - ložním a spodním prádlem
   - (u dětí) ve škole
   - v taxíku, autobuse, ve vlaku, v metru a jiných dopravních prostředcích
   - při dárcovství krve

Těmito způsoby se HIV nepřenáší, pokud se dodržují určitá pravidla:
   - při ošetření u zubního lékaře
   - při tetování
   - propichováním uší, piercingem
   - akupunkturou
   - při manikůře a pedikůře

 

Mezi nejčastější důvody, které člověka vedou k provedení testu na HIV protilátky patří:
1. Trvale rizikové chování. V rámci poradenství lze alespoň doporučit, jak riziko snížit.
2. Nahodilé rizikové chování. Vhodné je provedení HIV testu za 2-3 měsíce po rizikovém chování. Po tu dobu je potřeba se chovat bezpečně (sexuální styk pouze s kondomem nebo abstinence).
3. Před vytvořením nového partnerského vztahu. Partneři by měli podstoupit vyšetření společně (pokud ten druhý není bez sexuálních zkušeností) a musí si být jisti, že se alespoň 2 měsíce před testem chovali bezpečně.

Co znamená slovo AIDS?
ACQUIRED - získaný, tedy nikoli dědičný, ale způsobený virem, kterým se pacient během života infikoval
IMMUNE DEFICIENCY - imunodeficit, selhání obranyschopnosti, velké oslabení imunitního systému
SYNDROME - syndrom, kombinace příznaků a projevů typických pro určité onemocnění


Acquired Immune Deficiency Syndrome = syndrom získaného selhání imunity